3. MS - Paříž 1956

Sen jedné generace
Další šampionát se konal v Paříži roku 1956. Do města, které se stalo hostitelem nejlepších čtyřiadvaceti týmů. Na dlouhou dobu rekordního počtu.

Náš celek cestoval do metropole na Seině ozdoben titulem mistra Evropy z předešlého roku. Což bylo sice výbornou vizitkou, ovšem nikoliv automatickým předplatným na světové prvenství. I když optimismus dodávaly výsledky posledních přípravných zápasů s Rumunskem, které se tehdy vehementně tlačilo do špičky.

Trenér Kozák nominoval: J. Brože, K. Brože, J. Tesaře, L. Synovce, F. Schwarzkopfa, M. Purnocha, K. Pauluse, J. Palduse, J. Musila, K. Lázničku, B. Goliána a kapitána Z. Malého. A právě velká fotografie našeho kapitána spolu s portréty ostatních hráčů je na titulní straně časopisu Stadión spolu se skromnými písmeny - MISTŘI SVĚTA 1956. A uvnitř čteme:
„Je kolem jedenácté hodiny večer 12. 9. 1956. Zcela zaplněná hala Palais des Spots v Paříži, utopená u stropu v modrém cigaretovém kouři, bouří potleskem a citoslovci obdivu nad vynikající hrou dvou kolektivů v odbíjené. Sovětští a českoslovenští odbíjenkáři hrají na vyvíšené palubové podlaze, osvětlené silnými reflektory poslední utkání mistrovství světa. Poslední?

Naši jdou do tohoto utkání zatím bez porážky a stačilo by jim, aby "udělali" proti dosavadním mistrům světa dva sety a bude to československá vlajka, která bude vlát na stožáru. V poslední chvíli se však pořadatelé usnesli, že o mistru světa nebude rozhodovat poměr setů, ale bodový rozdíl ... Kdybychom se SSSR dnes prohráli, bude se hrát nové utkání!

Na hřišti, na obou stranách sítě, se úporně bojuje ... Na ukazateli skóre jsou vpředu dvě dvojky, u nápisu SSSR je číslo 12, zatímco jedenáctka je vedle nápisu ČSR. Smeč sovětského hráče Ščerbakova letí do autu a náš trenér Josef Kozák zvedá ruce. Oddechový čas pro Československo ... Za naší polovinou pobíhá několik hráčů v modrých teplácích. Kozák na jednoho z nich volá, ten si svléká bundu a tepláky. Mladý slovenský hráč Golián odchází ze hřiště a na jeho místo u sítě nastupuje vysoký, černovlasý chlapec, ostříhaný na "ježka" - Purnoch. Máme podání ... Vážky utkání se pomalu, ale jistě vychylují ke jménu ČSR, až konečně následuje prudká smeč Purnocha - jeden ze sovětských hráčů, Fasakov, ji sice zachytil dlaní, ale míč letí daleko do autu a marný je pokus Gajkového, aby jej ještě vrátil přes síť. Naši hráči se objímají, sál bouří nadšením.“

Poprvé mistry světa.
Všechno tedy dobře dopadlo, i když začátek turnaje byl pro československý tým dramatický.

Málem prohra
První zápasy šampionátu naši reprezentanti absolvovali v pohodě. Pak však přišlo střetnutí s Rumunskem, a to už tak jednoduché nebylo. První dva sety vyhrál soupeř (staré výstřišky dokonce prozrazují že náš výkon byl nazván – „lehkomyslně promarněné oba prvé sety“), ani ve třetím to nevypadalo pro československé mužstvo dobře. Rumuni vedli 5:1 a 6:2. Pak vystřídal Láznička K. Brože, který vnesl do hry dravost, vtip a především bojovnost. Ve čtvrtém hráli již naši reprezentanti k nepoznání - závěrečné sety 15:9, 15:2, 15:3 pro ČSR.

Pak přišla série lehčích protivníků, opět drobné klopýtnutí v souboji s Bulharskem (3:2, sety 11,-11, -17, 8, 15). Zajímavá situace nastala ve třetím setu. Českoslovenští hráči ho vyhráli 16:14, přeběhli na druhou stranu sítě, když tu náhle postranní rozhodčí ohlásil naši teč. Set se tedy musel dohrávat! V pátém dějství byl stav 10:14 v náš neprospěch, výbornými bloky však dokázali naši volejbalisté vývoj otočit. No a po snadné výhře nad USA přišlo dramatické utkání se SSSR. A slavný titul.

Naplnění snu
Bylo to naplnění snu jedné volejbalové generace, která se pomalu loučila. Bratři Brožové, Tesař, Schwarzkopf naplnili svůj velký sen pod sítí. Hlásila se generace nová, již představovali K. Paulus, L. Synovec, B. Golián. Neméně kvalitní a fanaticky volejbalu oddaná. Vítězství bylo dílem kolektivu, jak se shodují všichni pamětníci, vzácně se rodící symbiózy zkušenosti a elánu. Na okraj, ta parta se schází pravidelně dodnes.

Po návratu z Paříže (mimochodem byl slavný, na letišti čekalo na výpravu množství fanoušků) prohlásil tehdejší předseda svazu dr. O. Koucký, že „... naše vítězství mělo velký ohlas. Snad největší zájem o naše odbíjenkáře mají Brazilci ... V příštím roce bude u příležitosti zasedání MOV v Sofii uspořádáno propagační utkání Bulharsko - ČSR.“ Zajímavé je, že utkání se uskutečnilo a i díky našim reprezentantům byl volejbal zařazen na program olympijských her. Ovšem až od roku 1964, takže našim prvním mistrům světa se olympijské medaile povětšinou vyhnuly.

Ještě jeden názor stojí za zaznamenání. Lékař československé výpravy v Paříži dr. Chrástek říkal: „Loni v Bukurešti při ME se hrálo na otevřeném kurtě a bylo třeba během šampionátu asi 90 ošetření. Letos se hrálo na palubové podlaze, o které se dosud tvrdilo, že je pro úraz nebezpečnější, ale ošetření byla jen polovina ...“

Nejlepší šestice šampionátu podle časopisu l´Equipe:
Láznička, Musil (ČSR), Szelnik (USA), Fasachov (SSSR), Pondalov (Bulharsko), Roman (Rumunsko).

A na závěr konečné umístění všech družstev:
1.ČSR
2.RUMUNSKO
3.SSSR
4.Polsko
5.Bulharsko
6.USA
7.Francie
8.Maďarsko
9.ČLR
10.Jugoslávie
11.Brazílie
12.NDR
13.Nizozemí
14.Itálie
15.Portugalsko
16.Izrael
17.KLDR
18.Belgie
19.Kuba
20.Rakousko
21.Indie
22.Turecko
23.Luxemburk
24.NSR

Zdroj: www.cvf.cz
Vložil: Pleskač

Sdílet